Coincidence - 8.část

29. dubna 2012 v 20:04 |  --Coincidence

Coincidence

8.část
By: Nika

Coincidence-8.část
Hned jak jsem ráno vstala - naprosto unavená z další prošilhané noci - už mi do pokoje vtrhla Coreen.
"Co tady sakra děláš??" zařvala jsem na ni.
"No co …. Neřvi na mě!! Jen jsem si přišla ohlídat, že odjedeš"
S vypláznutým jazykem mi začala hrabat v taškách, které jsem si včera ani nevybalila.
"Tady to je…tak honem" hodila po mě koupené věci a odešla.
Naštvaně jsem se, oblíkla, udělala si ranní hygienu, jemně se namalovala a šla dolů do kuchyně, kde Coreen seděla s miskou vloček.

"Super, takže teď se z toho už prostě nevykroutím ani, kdybych chtěla, co?!"
Vesele se na mě usmála, podala mi koblih a začala mě tahat ven.
"Nashledanou …" zařvala ve dveřích na mého taťku, ten jen s úsměvem zamával.
Takže, mu všechno Coreen už řekla a přidala k tomu nějakou tu větičku jako " Je to jediný způsob jak se může odreagovat."
Chvíli jsem šla beze slova za ní a pak mě to napadlo.
"Coreen? Mám se s ním sejít až okolo 3"
Zůstala na mě čučet jak na pako.
"Dyť je 14:15" začala mi klepat na čelo.
"cože?"
"Noo…"
Chytla mě za ruku a začala zase tahat přes park, stejnou cestou jako včera.
Na autobusové zastávce mi několikrát zapakovala místo kde se mám s Liamem sejít a
pořád dokola mi upravovala vlasy.
"Počkej, ty nejedeš?"
"Děláš si srandu? Je to tvoje schůzka …"
"Ale, si moje NK a NK si vždy pomáhají!"
"Dyť jsem ti pomohla…"
"Coreeeeeeeen"
"Smůla …. Hele už ti to jede…"
Vyplázla na mě jazyk a šla pryč. V tu chvíli jsem naprosto vytuhla. Nechtěla jsem tam jezdit a představa, že pojedu ještě k tomu sama … no to je strašný!

V Londýně jsem nervosně šla pomalým krokem směrem, kde se máme s Liamem sejít.
Vytáhla jsem si mobil a koukla na čas … 15:13.
Bezva, ne jen, že jsem totálně mimo, ale ještě jdu pozdě.
Obešla, jsem jeden ze starších domů a spatřila ho.
Na menším hřišti, kde jsme se včera náhodou potkali.
Stál tam a nervosně přešlapoval. Byl ke mně otočený zády, takže nevěděl, že jsem už tady.
Mám poslední šanci z toho vycouvat.
NE!! Nemůžu jen tak odejít. Už tu na mě čeká kdoví jak dlouho. Nemůžu se na něj vys*at.
Udělala jsem pár kroků k němu.
"Liame?" řekla jsem, a rychle si skousla ret.
Prudce, se otočil a jak mě spatřil, nádherně se usmál.
"Ahoj, už jsem myslel, že nepředeš" došel ke mně.
"Jo, promiň …"
"To je dobrý! Tak kam půjdem?"
"já nevím, Londýn teda moc neznám"
Jemně se usmál… "tak … můžem zajít třeba do parku nebo na kolotoče, do kina, jen tak do ulic, do centra, na zmrzku….." takovýhle možností vyjmenoval další tucet.
Začala jsem se smát. "Tak třeba se jít někam jen tak projít??"
Rychle jsem navrhla, než zpustí další lavinu možností.
Kývl a rukou naznačil, ať jdu.
Nějakou chvíli jsme se spolu vůbec nebavili, šli jsme pomalím krokem mezi domy a oba se jen koukali do země.
"Tak … jak se máš?"
Konečně mě napadlo jak začít debatu, sice trapně, ale lepší než ticho.
On se začal beze slova smát a pak si jen oddechl.
"co?" nechápavě jsem se na něj podívala.
"Promiň, jen, že jsme se spolu vůbec nebavili a ty jsi konečně promluvila, zrovna ve chvíli kdy jsem se tě chtěl zeptat a to samé."
Nevěděla jsem, co mám říct, tak jsem se jen nenápadně usmála a zase se zakoukala na chodník.
"Tak jakože mám se, trošku míň než super! A co ty?" Řekl Liam, když se přestal smát.
"Jdeto …"
"Jdeto??"
"Nooo"
"Proč zrovna "Jdeto" ??"
"Já nevím, tak prostě mám se celkem fajn, to už vyhovuje?"
"Ne!" jemně vykřikl a zastavil se.
"proč?"
"Tak nějak, jsem doufal, že třeba řekneš super, nebo tak"
"Tak to promiň, ale super se teda nemám"
"proč?" řekl naopak naprosto jemně
"nevím, není to zrovna super den."
Zkameněla mu tvář, podíval se do země a zase začal dělat malé kroky.
Já udělala to samé, neměla jsem ponětí co jiného udělat.
"Nechceš si sednou?" řekl a ukázal na lavičku mezi stromy.
Kývla jsem a šla za ním.
Chvíli jsme tam zase jen tak beze slova čučeli do země, která se, ale tentokrát nehýbala, takže byla nudnější než předtím. Možná proto Liam začal debatu.
"Sluší ti to" usmál se a přejel mě očima.
"Díky, tobě taky"
Začal se smát. Už mě začíná vážně štvát! Cokoliv řeknu, on se směje.
A náhodou mu to vážně slušelo. Měl roztrhané džíny, šedé tričko, o něco málo tmavší mikinu a rozepnutou černou bundu. Hrozně moc se mi líbí, když má kluk prostrčenou kapuci od mikiny na bundu. A on je to jeho styl oblíkání.

"čemu se zase směješ??"
"Promiň, jen, že většinou holky kluky nemaj chválit." Pořád se smál.
"proč jako …"
"No já nevím, většinou to holky nedělají" trošku se zakoktal.
"Tak nejsem jako většina holek, vádí?" podívala jsem se na něj trochu uraženým pohledem.
"Ne…jsi perfektní taková jaká jsi" řekl a jemně se usmál.
Tahle věta mě totálně zaskočila. Jak to myslí PERFEKTNÍ? Jakože, jen tak, že mu nic nevadí? Nebo jako nějaká narážka?
"aha…tak jo no …" radši jsem škubla pohledem. Asi bych nevydržela se dívat do těch jeho dokonalých očiček. Obzvlášť, když byl tak blízko mě.

___________________________________________
Otázky:
1) Myslel Liam to "perfektní" jako narážku, že je pro něj Teddy hezká (perfektní) nebo
prostě jako rychlé ukončení trapného rozhovoru??
 


Komentáře

1 Dottie Dottie | Web | 30. dubna 2012 v 19:16 | Reagovat

Určitě je pro něj perfektní :). Pěknej dílek, jsem zvědavá co se stane dááál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama