Coincidence - 10.část

5. května 2012 v 14:06 |  --Coincidence


Coincidence

10.část
By: Nika

/ Co se stalo minule: /
Stáli, jsme kousíček od sebe. Pořád se drželi za ruku.
Po chvíli jsem radši škubla pohledem a chtěla ruku, stáhnou k sobě, ale Liam mě nepustil.
Párkrát jsem ještě zkusila, se vykroutit z jeho sevření. Po asi 5 dalších marných pokusech jsem se podívala nahoru mu do očí.

"Vážně? Ale aspoň tě doprovodím…" usmál se "…přece tě nemůžu jen tak nechat jít. Ještě by se ti něco stalo…"
Protočila jsem oči a šla pomalu zpátky směrem k hřišti, kde jsme měli s Liamem sraz.


*********************************

Coincidence-10.část
"Za 20 minut na hřišti…" zavolal Liam a dohnal mě.
"Vážně, mě nemusíš doprovázet. Cestu si pomatuju…" řekla jsem
"Ani náhodou…když tě nemůžu doprovodit až domů, tak aspoň a zastávce."
řekl a udělal malý krok blíž ke mně.
"Takhle se doprovází, když by to bylo rande…" řekla jsem a s úsměvem se mu podívala do očí.
On jakoby zkameněl. Šel pořád dál, ale jeho pohled byl jak zmražený nebo co …
"Tak jistě. Tohle přece ……." Nervozně si odkašlal "…tohle přece nebylo rande, takže …. Ale stejně tě doprovodím"
Dořekl to a s chladnou tváří se pořád díval před sebe.
"Počkej ……" chytla jsem ho za zápěstí a zastavila ho.
On se jen nesměle otočil a podíval se mi do očí.
"….. Ty to bereš jako rande??" zeptala jsem se s trochu nervozním tonem v hlase.
"Cože?? Jistě, že ne…jak by to mohlo být rande, že jo? Ty to taky nebereš jako rande…proč to sakra řešíme??" Vyhrkl rychle.
Pak se jen podíval dopředu a rychle udělal pár kroků. Prudce jsem ho chytla za rukáv a zase ho zastavila, nedalo mi to a musela jsem se usmát.
"Máme další společnou věc…"
S údivem se na mě podíval …. "co? Jakou?"
"Ani jeden neumíme, když jsme nervozní pořádně lhát."
Jen se usmál. Zase jsem měla pocit, že se něco stane, stejně jako když jsme před chvílí stáli u lavičky a koukali si do očí. Nebo když jsme na lavičce seděli a byli jsme takový kousíček od sebe.
Ale samozřejmě, já to prostě musela pokazit. Nevím, jestli je to tím, že se bojím toho co se, může stát nebo prostě jsem jen tak praštěná… ale už toho mám, plný zuby.
Rychle jsem škubla pohledem a šla směrem k zastávce.
Liam mě dohnal a pomalým krokem jsme nakonec vedle sebe došli až k velké červené telefonní budce, vedle které byl sloupek s cedulí "BUS".
Beze slova jsme tam stáli a čekali, kdy konečně přijede ta červená krabice na kolečkách.
"Nechceš se ještě někdy sejít? Tentokrát, tak aby nás nevyrušili moji kámoši."
řekl Liam a roztomile protočil oči.
"To nevím, měla bych být teď spíš doma…a jak se vlastně jmenují? Znám jen Harryho a Zayna"
Podívala jsem se na něj a opřela se o budku.
"škoda … no … ten blonďák je Niall a ten druhý Louis. Proč?"
"No to víš, ten Niall?! Je celkem pěkný, tak přeci musím znát jeho jméno, ne?!" žduchla jsem do Liamova hrudníku loktem.
"Tobě se Niall líbí?" zeptal se a zase si skousnul ret.
"Tak je celkem pěkný, ale momentálně se mi víc líbí někdo jiný, takže …"
V tu chvíli Liam celkem dost zpozornil. Jemně se na mě naklonil a opřel se bokem o budku.
"Vážně? Kdo? Znám ho?"
"Co tě to zajímá?? A nejspíš ho znáš…" oba jsme se jen usmáli. Já takovým tím šibalským úsměvem a Liam zvědavým.
"Kdo to je??" po dlouhé době taky vycenil trochu zuby. Takový úsměv jsem u něj snad ještě neviděla. Vypadal naprosto jinak a hlavně neuvěřitelně roztomile.
Konečně přijel autobus. Neuvěřitelně jsem si oddechla. Aspoň jsem měla jistotu, že se nějak neprokecnu. Představa, že bych mu, měla říct, že se mi líbí on … to teda ne!
"Tak teda ahoj?!!"
"Stejně se ještě někdy sejdem" vypláznul na mě jazyk a poté jen zamával a pomalu odcházel pryč.
_______________________________________
Otázky:
1) Jak si myslíš, že to bude pokračovat?
2) Mají ti dva nějakou šanci? :D

Můj koment:
Co nevidět se to rozjede, slibuji ;) :*
Omlouváme se, že nepřidáváme "Real Dream". Michell nemá moc času na PC!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama