Coincidence - 9.část

1. května 2012 v 19:27 |  --Coincidence

Coincidence

9.část
By: Nika


**********************************************************

/ Co se stalo minule: /
Obešla, jsem jeden ze starších domů a spatřila ho.
Na menším hřišti, kde jsme se včera náhodou potkali.
Stál tam a nervosně přešlapoval. Byl ke mně otočený zády, takže nevěděl, že jsem už tady.

"Tak nejsem jako většina holek, vádí?" podívala jsem se na něj trochu uraženým pohledem.
"Ne…jsi perfektní taková jaká jsi" řekl a jemně se usmál.
Tahle věta mě totálně zaskočila. Jak to myslím PERFEKTNÍ? Jakože, jen tak, že mu nic nevadí? Nebo jako nějaká narážka?
"aha…tak jo no …" radši jsem škubla pohledem. Asi bych nevydržela se dívat do těch jeho dokonalých očiček. Obzvlášť, když byl tak blízko mě.


*********************************
Coincidence-9.část
"Já jsem asi vážně vůl, co??" řekl, když si všiml, že nevím, co mám dělat.
V tu chvíli jsem rychle odtrhla pozornost od mích barevných tkaniček a očima sjela na něj.
"Vůl? Proč?" zasmála jsem se.
Jemně a hlavně nervozně se podrbal ve vlasech a pomalu ze sebe začal vykoktávat nějakou tu větu, ve které se nejspíš měl objevit důvod.
"Noo…vííš…hodně lidí mi říká, že jsem vůl…a já to nějak nebral, ale když tě tak vidím….mám prostě pocit, že …. Nech to být" dodal nakonec a taktéž sjel očima na své boty.
S úsměvem jsem ho zatáhla za pramínek jeho vlasů, který velmi zajímavě trčel. Pomalu jsem mu nazvedla hlavu a tím ho donutila, se mi dívat do očí. Nervozně si skousnul ret, ale dál bez ucuknutí mi hleděl na obličej.
"Když mě vidíš??"
Snažila jsem se nahodit tak nějak zvědavý a přitom pobavený pohled. Myslím, že se mi to dokonce povedlo, protože ještě víc znervozněl a zase škubnul pohledem k zemi.
"Neřeš to, prosím…" šeptl a upravil si trčící pramínek. Zřejmě nechtěl, abych ho za něj zase zatáhla a, nebo - a to spíš - nechtěl vypadat jak blbec.
"Ale, já to řešit chci…" řekla jsem a začala si zase hrát s tkaničky.
"Prostě…když mluvím s jakoukoliv jinou holkou, nemám problém. Ale s tebou …
je to těžší. Podívám se ti do očí a nevím, co si mám myslet. Tvoje pohledy jsou tak neutrální. Prostě, pořád uvažuji, co jsem plácnul zase za blbost."
Chvílemi jsem myslela, že mi čte myšlenky. Cítím se úplně stejně. Cokoliv udělám, hned přemýšlím, jestli to nebylo trapný, nebo co si o mně myslí … nemůžu uvěřit, že jsme oba dva nervozní a ze stejného důvodu. Že oba, uvažujeme o tom samým. A proto, ani jeden z nás pořádně nemluví. Co mu teď mám říct? On se mi přiznal…já chci taky. Ale ….
Usmála jsem se a zadívala se na malého broučka lezoucího po hrbolaté hlíně.
"Máme stejný problém." Řekla jsem nakonec.
Radši jsem se na něj ani nepodívala. Ale bočním viděním jsem zahlédla, jak mu škubla hlava a teď se na mě dívá trochu s otevřenou pusou.
"Co je?" podívala jsem se na něj. Moje boční vidění funguje skvěle. Díval se na mě s vykulenýma očima a nic neříkal.
"Ty jsi ze mě nervozní??"
Jemně naklonil hlavu a podíval se mi do očí.
"Ne…to jsem neřekla! Jen nevím, co si mám myslet."
Chvíli jsme tam jen tak seděli a pozorovali, jak se ta nudná hlína vůbec nemění.
"Ehmm…." Řekl nebo spíš nějak naznačil Liam a vyšvihl se jedním skokem na nohy.
Postavil se, těsně přede mně a čekal, jestli zvednu hlavu.
"Teddy?"
"Ano?"
"Nechceš jít zase o kousek dál? Myslím, že ta hlína jiná už nebude…"
Zvedla jsem obočí a podívala se na něj.
"jak víš, že sleduji hlínu?"
"A co by, jsi sledovala?? Telku tady nemáme …"
Řekl s jemným ale hrozně sexy úsměvem.
Převrátila jsem oči a pomalu se začala zvedat.
Liam, ke mně natáhl ruku. Jemně jsem ho chytla a on mi pomohl vstát.
Stáli, jsme kousíček od sebe. Pořád se drželi za ruku.
Po chvíli jsem radši škubla pohledem a chtěla ruku, stáhnou k sobě, ale Liam mě nepustil.
Párkrát jsem ještě zkusila, se vykroutit z jeho sevření. Po asi 5 dalších marných pokusech jsem se podívala nahoru mu do očí. Je celkem vysoký. Řekněme, že kdybychom tam takhle stáli další hodinu, tak se bolesti za krkem asi jen tak nezbavím.
Pořád se mi díval do očí, ani o milimetr neucuknul.
"Liame?" vykoktla jsem rychle. Teprve v tu chvíli mě pustil. Odtáhla jsem se kus od něj a zůstala čučet, jak nervozně přešlapuje.
"promiň…" řekl a zase se podrbal na hlavě.
"Liameeeeee….!!! Liameeee….Liameeeee…."
Prudce jsme se oba otočili. Směrem k nám běželi 3 kluci. Všichni byli naprosto jiní.
"Není to Zayn?" řekla jsem, když konečně přestali ječet.
"Jo…ten taky" řekl hodně otráveně Liam a převrátil naštvaně oči.

"Liame…" zavolal naposled o kousek menší blonďák, když byli téměř u nás.
"Přestaň ječet!" okřikl ho další z Liamovích kámošů.
"Co tady sakra děláte??" naštvaně se zeptal a udělal několik kroků k nim Liam.
"Nooo, jdeme si zahrát fotbal a zahlídli jsme tě tady… " řekl a jemně se naklonil Zayn k Liamovi.
….." není to náhodou ta buchta, kterou jsme potkali včera??" dodal - jak si nejspíš myslel - potichu.
"Jo jsem to já…" odpověděla jsem mu na jeho otázku s úsměvem, aby věděl, že teda potichu vážně není.
"ooojjj…" jo, to bylo jediné co dokázal vykoktat.
Blonďák, Liam a jejich další - celý proužkovaný - kámoš vybuchli smíchy.
"to je trapný, co?" dodal Zayn a radši udělal krok do zadu mezi kluky.
"Tak trochu … kde jste nechali Harryho?" zeptal se Liam.
"Jo ten, nejspíš ulovil nějakou další dračici, není doma a tak jsme……."
Znuděně jsem si zase sedla na lavičku a čekala, jestli si vůbec všimnou toho, že tam ještě pořád jsem.
"Teddy?" otočil se na mě najednou Liam.
"Jo?"
Udělal pár kroků ke mně.
"Ty asi nehraješ fotbal, co?" zeptal se a roztomile se usmál.
Super, teď mě bude chtít vzít mezi jeho ujeté kámoše. Jo fotbal hraju!! Ale, ty jeho kámoše nemůžu ani vystát. Teda hlavně Zayna, je tak namyšlený. Teď vážně lituji, že tady není taky Coreen. Ta by asi vybuchla a já bych se aspoň trochu mohla bavit.
"sorry … něco o něm vím, ale radši ne." Řekla jsem nakonec.
Jo, lhala jsem, ale prostě nemám zájem. Fotbal mě baví a hodně!! Je to můj nejoblíbenější sport.
"ser na ni Liame…pojď…" zavolal Zayn a zapálil si cígo.
Je to takový ignorant. Myslí si jaký není hrdina a borec a přitom je jen totálně ubohý. Tohle je aspoň vůl, ne Liam.
"to je dobrý, jen jdi." Mrkla jsem na Liama, když jsem zahlídla jeho naštvaný výraz.
"Ne, nenechám tě tady …. Smůla hoši, někdy jindy…"
řekl a usmál se na mě.
"Liame, jen jdi…stejně mi za chvíli jede bus."
Chytla jsem ho za rameno a stoupla si na lavičku.
"Neee…" protestoval a pomohl mi seskočit dolů.
"Jdi…" odtáhla jsem se od něho a jemně ho poposunula směrem ke klukům. "…Stejně musím už domů" dodala jsem…
"Vážně? Ale aspoň tě doprovodím…" usmál se "…přece tě nemůžu jen tak nechat jít. Ještě by se ti něco stalo…"
Protočila jsem oči a šla pomalu zpátky směrem k hřišti, kde jsme měli s Liamem sraz.
____________________________________
DNES BEZ OTÁZEK!!

Můj koment:
Omlouváme se (i Michell), že nepřidáváme ffku Real Dream, ale Michell momentálně nemůže
dopsat další část na PC!! Takže, si nejspíš nějakou tu chvíli budete muset počkat ;)

Dále, zítra zase do školy :/ A netuším kolik toho přes zbytek týdne přidám!
Snažím se pomalu doplnit gallerii, videa...atd., ale teď na blog nemám zas tolik času a ani náladu...
Tak snad moc nevadí ;)

Nika ;)*
 


Komentáře

1 Alex Alex | Web | 2. května 2012 v 18:05 | Reagovat

moc děkuju... vážím si toho)))

2 Lucy Lucy | Web | 3. května 2012 v 17:53 | Reagovat

Super díl! Těším se na další! :)

3 Lulí=*Puzlí=* Lulí=*Puzlí=* | Web | 5. května 2012 v 7:43 | Reagovat

:) Pěkné ... ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama