7.část (WY)

24. července 2012 v 10:15 | Nika |  --Without you
- PŘEDNASTAVENO -
7.část


Uběhlo několik týdnu (vlastně 3 měsíce) a my - ve stejném počtu - nastoupili, do druhého ročníku.
Byla jsem ráda, že nikdo neodešel nebo nepropadl. Našla jsem tam pořád stejně ulítlé a boží lidi jako když jsem je opouštěla.
Se všemi jsem se mile přivítala, jen s Harrym ne. Dlouho jsme se neviděli, já byla na táboře, on taky, pak jsme různě lítali po rodinách a vždycky nám to vyšlo, že když jsem byla doma já on ne.

Zase jsme se začali ignorovat a později zase rozpoutali válku. Rychle zapomněl na mou pomoc…

Půlka 2. Ročníku

"Chcípni, kobylo" zařvala jsem a rychle opustila třídu.
Zase jsme se hádali, žádná vyjímka, ale tentokrát to bylo ostrý. Většinou se lidi kolem skvěle baví a volají i ostatní z jiných tříd. Teď ne, po prvních 5 minutách a všichni vypařili a my zůstali ve třídě samy. No a pak tam vlastně zůstal sám, už jen Harry.
Naštvaně jsem se opřela o svou skříňku a začala, do ní mlátil pěstí. Opravdu to dneska přehnal, navázal na téma, které bylo pro mě, z naší války, nejvíc bolestivé.
"Molly?"
Neměla jsem chuť se otáčet ani odpovídat, věděla jsem kdo to je - Harry. Možná se chtěl omluvit, za to co předtím řekl, ale mě to už nezajímalo…nechtěla jsem se mu už nikdy podívat do očí, už nikdy s ním promluvit, už nikdy mu s něčím pomoc…
Beze slova jsem otevřela skříňku, vylovila z ní mou tašku a aniž bych vůbec zavadila pohledem o tu kudrnatou hrůzu, zamířila ven ze školy.
"Molly? Zastav se…" chytl mě za rameno a snažil se mě otočit. Vyškubla jsem se a šla pořád rovně.
"Promiň, já nechtěl, nevěděl jsem, že to bylo tak vážné. Byli jsme děti" zařval přes celou chodbu.
"Děti?" …. Prudce jsem se otočila a zírala na něj "…děti? Tobě 8. Třída, přijde jako třída plná dětí? Harolde, bylo to, to nejhorší co jsi kdy udělal a, že jsi toho už udělal hodně. A … a ty se vymluvíš, na to, že jsme byli děti?" Nečekala jsem na odpověď, otočila se a rychlím krokem, vyšla ven ze školy.

Uběhlo několik dní, týdnů…

"Molly, prosím, vyslechni mě!" žvatlal jako každý den u mojí lavice. Ignorovala jsem ho a bez starostí si povídala s kámoškou za mnou.
"Molly!?" zakňučel. Všichni se na něj otočili a převrátili oči. Už jim to přišlo ohrané a nudné. Naše hádky byli taky ohrané, ale nikdy ne nudné. To musím přiznat i já…
"Stylesi! Sakra nech ji už být, stejně s tebou do postele nevleze" pronesl Nick, opřený o parapet s ostatními kluky. Oba jsme se prudce postavili a s vykulenýma očima podívali na člověka, který pronesl největší kravinu toho dne, co dne týdne.
"Cože?" vyjekli jsme, naraz. Aniž bych chtěla, otočila jsem k němu hlavu, tak jak to děláme vždy, když se nám povede něco říct součastně. Než jsem si to stihla uvědomit, chytl mě za ruku a táhl ven ze třídy. Zazvonilo, kolem nás prošli učitelé a ani jeden si nenechal ujít potěšení nám nadat. Ignoroval je, pořád mě, chtě nechtě, táhl chodbami, kdo ví kam. Zastavil se až u skříněk, vytrhla jsem své zápěstí z jeho sevření a nahodila nechápavý pohled. "Co jako děláš?"



KONEC SEDMÉ ČÁSTI
 


Komentáře

1 *Anny* *Anny* | Web | 25. července 2012 v 23:35 | Reagovat

Prosím další díl!! Je to skvělé :D

2 Lou Lou | Web | 19. srpna 2012 v 1:07 | Reagovat

muheheheeee tak to je suppeeer!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama