8.část

4. července 2012 v 14:42 | Nika |  --Prázdniny v ... ehm ... tam

8.část



"Kámo, ta ti teda dala! Asi by, jsi na ni měl vážně zapomenout" poklepal mi, ve stejném stavu, Niall na rameno.
Jemně jsem si povzdechl "Na to už je ale pozdě" natočil jsem se na něj.
Jak jsem si vůbec mohl myslet, že by na to mohla zapomenout? Ještě, před půl hodinou bych byl rád, ale teď?! Ze všeho nejvíc si přeju, aby na všechno zapomněla a já mohl začít s čistým štítem.
Bohužel, tohle se nestane a já to vím. Mohu jen doufat, že budu mít ještě příležitost jí to vysvětlit.

Pohled Cassie:
Zaslechla jsem pár jejích slov, co řvala na Liama a musím uznat, na to, že to vyhrkla opravdu od srdce, měla páru a nandala jim to.
"No teda, Maxinko, nandala jsi mu to" přiznala jsem s respektem, když doplavala až ke mně.
"Díky…" jemně se jí nadzvedli koutky "…ale teď, chci jen zmizet! Prosím, půjdem?" Byla ráda, že mu to řekla, ale zároveň jsem na ní viděla, že jí to štve a hlavně mrzí.
S úsměvem jsem kývla. Kousek od sebe, jsme doplavali až k pláži.
"No…to…se mi…snad jen zdá!" Zabručela jsem - spíš zabručeně vykoktala - a rychle se hrnula pískem k ručníkům, kde se mezitím usídlily 3 opice.
"Hej! To jsou moje brýle!" vyhrkla jsem rovnou a ukázala na křiklavě modré wayfarky, které se zrovna nádherně leskly na nose Louiho. Vážně mu sekli, ale jsou moje!! A nebili, zrovna levné.
"Jo … mnoo … promiň, jsou super" rychle si je sundal a padal co nejblíž mé napřažené ruce.
Prudce jsem po nich chňapla, zašklebila se a s mojí NK za zády, vyrazila do domu.
Nějakou tu hodinku, jsem tam ještě, prochodily a zanadávaly si, ale nakonec jsme obě odpadly do říše snů…

Po chvíli rozkoukávání jsem zjistila, že místnost, kde právě jsem, je pokoj, v domě, určený pro hosty. A kulatá věc v mé ruce, je klika od dveří.
Vyšla jsem na chodbu, všechno bylo stejné jako v realitě.
Nevěděla jsem, kam mám jít nebo co dělat, ani nevím proč, ale rozhodla jsem se zamířit po schodech dolů, kde byla kuchyň s prostornou jídelnou. Udělala jsem pár kroků a došlápla na měkký koberec, táhnoucí se po celé délce úzké chodby. Teprve až teď jsem si všimla, že jsem téměř nahá, až teda na velké tričko, které jsem měla kousek nad kolena. Bylo bílé s nějakým tmavě šedým potiskem.
Rozhodla jsem se tomu radši nevěnovat příliš pozornosti a bosky pokračovala cestou společně s kobercem.
Míjela jsem poslední dveře a chystala se šlápnout na tmavé dřevo. Najednou se ze dveří vyřítil, až příliš, sladký Niall Horan.
Sjel mě pohledem a se smutným, naštvaným, zklamaným a zároveň pohrdajícím výrazem tiše vyslovil zvláštní větu "Doufám, že jsi s to aspoň užila" poté jen sklopil oči, předběhl mě a zmizel ve tmě pod schody.

Konečně jsem se donutila otevřít oči, spatřila jsem tmu.
,To jsem ještě pořád ve snu nebo co?' zažvatlala jsem si v duchu a přetočila se na bok. Chytla mobil a s přivřenými očima se zadívala, na malý, čísílka. 03:12 … zjistit kolik je hodin mi dalo zabrat, ale nakonec se mi to přeci jen povedlo. "Božeee" zaúpěla jsem a zaryla hlavu do polštáře.

Ještě dlouho jsem jen tak vzdychala do věci pod mou hlavou, bylo to nekonečné, utekly 2 hodiny a já pořád ne a ne usnout. Už se mi začalo samým úsilím i potit čelo. Dost, vykopala jsem se z postele, hodina na sebe tenkou mikinu a vyšla potichu z pokoje. "bezva!" Vykřikla jsem potichu, když mi můj mobil oznámil, že je bez šťávy a nechal mě tam stát ve tmě. "Auuu, sakra …." Co krok, to nová modřina, já budu zas vypadat. Protočila jsem oči a šla pomaličku mezi nábytkem až ke dveřím na terasu.
"Cassie?" Vytrhl mě z přemýšlení a houpání na lavičce, známí hlas.
"Zlato, jak to, že nespíš?" šeptla jsem na tmavou postavu přede mnou.
"Jsem vzhůru od toho, co jsi se, začala tak zuřivě převracet a tiše nadávat"
Objasnila mi Max a sedla si těsně vedle mě, natáhla přes nás deku a začali jsme si tiše povídat.
Seděly, jsem tam přimáčknuté jedna na druhou dalších pár hodin. Kecaly jsme snad o všem, od šumění moře, přes plány na dalších x dní až po One Direction. Ani nevím, jak jsme se k tomuto tématu dostaly, ale zůstaly jsme u něj a nějak nám to nevadilo.
"Holky?" Obě jsme nadskočily leknutím a zadívaly se do dveří, kde stála Anna.
"Ufff An, vyděsila jsi nás …." Začali jsme se smát "…nechtěly jsme vás zbudit" dořekla jsem nakonec.
"Nevzbudily jste nás, svítá a Dan chtěla papat" mrkla s úsměvem a naznačila rukou, ať jdeme dovnitř.
"Co pak?" došly jsme za ní do kuchyně.
"Holky, za chvíli dojdou kluci na snídani, oblečte se a mohly by, jste probudit Johna?"
Začala míchat kašičku pro Dan.
"Kluci?" vyrazila jsem rychle ze sebe.
"Jo, ti od vedle. Jsou báječní, určitě se s nimi musíte seznámit! Chodí sem často" mrkla s úsměvem a
zašla do obýváku.
______________________________
Podívejte se co měli holky na sobě:
- - - - - - - - - - - - - - -
PLÁŽ:
Obě - ZDE
_______________________________________
Otázky:
1) Co si myslíte o Casiíném snu?
2) Jak to bude pokračovat?

Komentář potěší! Nika
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama